Moje oblíbená věta z filmu Kam čert nemůže platí i v zimě. Nemusíme na až tak známé hrady, ale možná i někam, kde jste ještě nebyli. Třeba do Radimi. Ale jen v sobotu, v neděli a o svátcích.
Klidně vlakem do Peček a potom něco před dva kilometry pěšky, anebo přestupem na menší žlutý vláček.
Zámek Radim (tudy vstoupíme na nádvoří) bylo renesanční sídlo střední šlechty s architekturou v původním stavu. Mobiliář je dovezený z jižní Itálie, Francie, Španělska, Německa, Anglie, Skotska, Irska.
Ve sklepních prostorách je černá kuchyně, místnost pro porážku a zpracování menších domácích zvířat. V přízemí je kancelář panského hejtmana, bílá kuchyně, zbrojnice, společenská místnost a ložnice princezen.
V prvním patře si prohlédnete reprezentační místnosti, například hodovní síň, kancelář Lichtensteinů, společenský a svatební sál s kancelářskou místností, Berchtoldovu ložnici i dámskou ložnici.
Uvidíte i ochoz svatebního sálu s malovaným záklopovým stropem v druhém patře.
Naše paní průvodkyně byla velmi připravená - přiznala své původní povolání učitelky - a věděla i řadu zajímavostí. Jedna z nich: zámecký pán nesedal v jídelně v čele stolu, ale tak, aby viděl na kredenc. Ano, na krásně vyřezávanou skříň s policemi a zásuvkami, kde bylo kromě nádobí i vzácné a drahé dovezené koření, kterým sloužící dochucoval pokrm až těsně před podáváním. Pán musel svému sloužícímu důvěřovat i v tom, že mu do pokrmu nepřidá něco, co tam nemá být (třeba jed?), ale přesto se ze svého místa naproti díval, jak vše probíhá.
Credo, credere je latinsky věřím, a od slova credo vnikl název kredenc. Tu mívaly v kuchyni i naše maminky nebo babičky. Nebyla už tolik zdobená, ale byl to šikovný kus kuchyňského zařízení. To si ještě mnozí dobře pamatujeme...
Komentáře
Okomentovat