Tip na výlet: Starobylá lékárna

Hospital ve východočeském Kuksu skrývá ve svých zdech druhou nejstarší zachovanou barokní lékárnu, a to z roku 1743. Původně tu byl zaopatřovací ústav pro vojenské vysloužilce z okolí, který založil hrabě Špork. 

Působil tu řád milosrdných bratří a provozoval tu nemocnici s farmaceutickým zázemím – lékárnu, bylinkovou zahradu se sušárnou a ovocný sad.

Hospital měl zpočátku jen šest lůžek, které pak Šporkův zeť Sweerts-Sporck v 50. letech 18. století zvýšil na 34 a k ošetřování tak mohli být přijímáni i lidé z okolí. Od počátku měl ústav k dispozici doktora medicíny, chirurga (ranhojiče), lékárníka a jeho asistenta. 

Už od roku 1743

Lékárna jako součást hospitalu má své kořeny již v Šporkově nadační listině hospitalu z roku 1696. Prakticky začala fungovat koncem roku 1743 s příchodem lékárníka Theodosia Hüdera. Podle znaku milosrdných dostala lékárna později název U Granátového jablka, které nechal Hüder odlít na nejstarších kukských bronzových hmoždířích.

Z původního komplexu lékárenských místností se autenticky zachovala jen lékárenská oficína. Interiér pochází z 2. poloviny 40. let 18. století. Zařízení bylo vyřešeno jako souvislý pás skříní zvaných repozitoria, které přerušují pouze okna a dveře. V oválných kartuších nad vrchní římsou repozitorií jsou vsazeny olejomalby představující různé patrony lékařů a lékárníků, z nichž jsou jménem známi pouze patroni lékárníků sv. Kosmas a sv. Damián.

Granátová jabloň

Lékárenský stůl (táru) zdobí tepaná granátová jabloň; její větve zároveň sloužily jako věšáky na různá drobná zařízení jako například vážky. Léky a léčiva se tu neuchovávaly jen v zásuvkách táry a repozitorií, ale především v lékárenských nádobkách - stojatkách. Původní dřevěné stojatky milosrdných bratří jsou červené a mají štítky se signaturami (názvy) ve zlaté barokové kartuši s granátovým jablkem na vrcholu. Byly určeny k uchovávání pevných léčiv a přípravků. Naproti tomu bílé baňaté fajánsové, keramické či porcelánové stojatky sloužily na vazké, polotuhé přípravky, lektvary, extrakty, masti. Tyto nádoby se uzavíraly zvířecí blanou nebo papírem, převázaným motouzem.

Taková léčiva už (naštěstí) neznáme

Ze zajímavějších léčiv lze jmenovat: CRANIUM HUMANUM (části lidské lebky, používané v prášku nebo jako destilát proti epilepsii), OSSA DE CERVI (Ossa de corde cervi neboli kůstky z jeleního srdce) či OCUL. 9 CRUD. (Oculi cancrorum crudi neboli surová račí oka neupravovaná, používaná coby drť smíchaná s medem na dětské záchvaty).
Za prosklenými dvířky repozitorií se ukládala zvlášť účinná a jedovatá léčiva, klíč od nich měl pouze převor kukských milosrdných.

Vlastní suroviny byly výhodou

Chovanci hospitalu (almužníci) měli léky zdarma, Špork na jejich výrobu vyčlenil v nadaci každoroční částku 300 zlatých. Kromě nadačních peněz se lékárna živila prodejem léků do okolí. Pokud si ovšem kukští obyvatelé donesli vlastní suroviny, měl jim být přípravek uchystán zdarma.

Provoz kukské lékárny skončil roku 1945 spolu s odsunem kukského německého obyvatelstva, hospital byl zrušen po zabrání českého pohraničí roku 1938. Posledním řádovým lékárníkem tu byl PhMr. Aloisius Julius Quotidián, který působil později ve vatikánské lékárně.
V Hospitalu Kuks rovněž sídlí České farmaceutické muzeum.

 Podle Wiki a materiálů LM Kuks