Ahoj pejsku! Při cestě na nádraží vždycky zdravím labradora s dojemným psím pohledem, který hezky hačá u plotu a neštěká. A říkám si, kolik cestovatelů ve směru do Prahy zas bude sedět bez roušky a jestli tu covid dobude své pozice ještě na jaře, nebo až na podzim. Takže covid je tu s námi, a k tomu ještě válka...
Musíme si hledat své malé radosti, a tak jsem si konečně udělala čas na realizaci dárku. Chceš dárky, nebo zážitky, ptají se děti, a já odpovídám, že to druhé. Ale nic adrenalinového, žádný let stíhačkou, balonem nebo náklaďákem. Hezký klidný, příjemný...
Poukaz na kurz vaření je fajn. Je už třetí v pořadí a moje rodinka stále marně doufá, že jim ze svých nově nabytých dovedností něco předvedu. Já k tomu mohu říci jen to, že si vždycky skvěle pochutnám, protože co si uvaříme, to si taky sníme.
Tentokrát s Karolínou Kamberskou zažívám Noblesu první republiky - tak se jmenuje kurz. První republiku znám z maminčina vyprávění, z filmů, z knih - a mám tu dobu z mnoha důvodů ráda, nejraději z filmů s Oldřichem Novým. ☺
Maminka vařila skvěle, podle Sandtnerky a svého umu, já jsem tohle umění nezdědila. Ale nepochybně se to objevilo "přes koleno", protože můj syn jen tak jakoby lehce projde kuchyní a za pár chvil je na stole skvělé jídlo.
Ve vaření se tak úplně nevyžívám, ale vždycky se hezky spřátelím. Tentokrát to bylo s Jitkou, Gábinkou a Danou (posledně jmenovaná na snímku není, protože nás fotila).
Pily jsme prosecco a víno, a přitom vařily: uzenou česnečku s celestýnskými nudlemi.
Pokud neumíte celestýnské nudle, tak se připraví následujícím způsobem: v misce smícháme 50 g hladké mouky, asi 100 ml mléka, vajíčko a špetku soli tak, aby vzniklo hladké těsto. Na másle potom upečeme dvě palačinky. Aby to v talíři krásně vypadalo, tak z nich uděláme pevné ruličky, které napříč nakrájíme na asi půlcentimetrové "smotánky", a ty pak zalijeme polévkou. Pravda, na snímku jsou už trochu rozmotané a schované pod pažitkou.
Další chod bylo jemné telecí s hříbky, moc velká ňamka, a jako dezerty citrusový salát s rumem a ořechy a buchtičky s pravým vanilkovým krémem. Karolína říkala, že vinná pěna je moc kyselá, a tak je spíš pro rum. Moje maminka by to potvrdila, ta měla v kuchyni vždycky láhev s rumem a její moučníky - obvykle s rumem nebo i bez - byly nedostižné.
Kromě Karolíny s námi byla další dvě děvčata, která nám dolévala víno, chystala a pak myla nádobí a dělal vše potřebné pro to, abychom si to užily. Vlastně užili, z osmi účastníků tam byl i jeden muž.
Jedna z pomocnic byla Julie. Ukrajinka se smutnýma očima. Ale dozvěděli jsme se, že se podařilo, aby za ní přijely děti, a tak to přece jen bylo trošku veselejší. I když ne moc. Potkaly jsme se v zázemí, prohodily spolu pár slov a obě jsme měly slzy v očích.
Zbyly mi hezké vzpomínky na kuchařský podvečer, nové kamarádky, diplom o absolvování kurzu, ale vždycky si budu pamatovat Juliiny smutné oči...
Komentáře
Okomentovat