Jak přechodit infarkt? Bohužel docela snadno...

 

Bohužel se to stává. Často se to přihodí pracovitým ženám, které si myslí, že jsou jen unavené a že se z toho vyspí. Jednou z mnoha, které se to stalo, je paní Jana z Prahy.

Do loňských Velikonoc netušila, že by s jejím srdcem nemuselo být něco v nepořádku. Krevní tlak měla celý život normální, cítila se dobře, jen byla občas unavená a bolela ji záda. Tomu ale nepřisuzovala velký význam, a když to bylo nutné, řešila svůj stav analgetiky. Na Velikonoční pondělí odpoledne se jí však náhle velmi přitížilo. 

„Začalo mě píchat na hrudi, bolest zad se zintenzivnila a skoro jsem se nemohla pohnout,“ vzpomíná Jana a pokračuje: „Doufala jsem, že to zase přejde. Vzala jsem si ibuprofen a šla si lehnout. Navíc byl svátek, tak jsem si říkala, že k lékaři případně zajdu až ve všední den.“ 

Bohužel v noci se bodavá bolest opět objevila a sílila. „Zavolala jsem proto dceři a synovi. Ti ihned poprosili známou lékařku, která bydlí u nás v domě, aby se u mne zastavila a zkontrolovala mě,“ vypráví Jana (na snímku). Lékařka po změření krevního tlaku Janu okamžitě naložila do auta a odvezla do nemocnice. 

Tam už šlo všechno rychle. Po několika vyšetřeních lékaři Janě sdělili, že má neprůchodné srdeční cévy, prodělala infarkt a musí co nejdříve podstoupit výkon na sále. 

„Když mi lékaři řekli, že jsem přijela za pět minut dvanáct, byla jsem z toho v šoku. Jsem proto moc vděčná paní doktorce, která mě ochotně odvezla do nemocnice, a také tomu, že i v době koronavirové pandemie se tam o mě tak rychle postarali,“ říká Jana. 

Druhý den se podrobila výkonu, při němž jí lékaři implantovali do cév tři stenty (trubice udržující průchodnost cév), a za dva měsíce ještě další dva. Začala užívat léky jako prevenci před dalším infarktem, chodí pravidelně na kontroly a v současné době jí lékař množství užívaných preparátů snížil. 

Zpočátku byla Jana po výkonu oslabená, trpěla intenzivním kašlem, ale postupně se její zdravotní stav díky léčbě zlepšoval. Nyní se cítí dobře, bolesti zad ji netrápí, ani únava není tak intenzivní. 

„Když na to zpětně vzpomínám, nějaké náznaky toho, že není všechno v pořádku, se u mě objevovaly už dříve, to musím přiznat. Ale člověk to přechází, snaží se to nevnímat a jede nadoraz,“ říká. „Po prodělání infarktu jsem si ale řekla, že budu žít trochu klidněji. Víc se šetřím, tolik se nehoním, a když něco nejde, řeknu si - udělám to později. Ono to na mne počká,“ usmívá se.

Jana je v důchodu a věnuje se rodině. Stará se o svého nemohoucího manžela, který před deseti lety prodělal cévní mozkovou příhodu, a hodně času tráví se svými vnoučaty. Ráda čte, luští křížovky a chodí do divadla. 

„Bohužel, poslední rok byl náročný i psychicky, nikam jsem moc nechodila, abych se nenakazila a nepřenesla infekci na manžela. To by bylo velmi nebezpečné,“ říká. S manželem se na doporučení lékaře nechali naočkovat proti nemoci covid-19 hned, jak to jen bylo pro jejich věkovou kategorii a zdravotní stav možné.

 Co na to lékař?

„Jde o typický příklad toho, že ateroskleróza nebolí a nepřináší obtíže. Rozvíjí se většinou po dlouhou dobu. V okamžiku, kdy způsobí symptomy (u paní Jany bolest na hrudi), jsou změny již velmi pokročilé. Přitom až třetina pacientů s akutním infarktem myokardu zemře ještě před tím, než se dostane k ošetření do nemocnice. Takže paní Jana měla štěstí, že svůj infarkt přežila. Ale nemuselo k němu možná dojít, kdyby byla včas zahájena opatření ke snížení jeho rizika, a to důsledná kontrola krevního tlaku a snižování hladin cholesterolu,“ vysvětluje prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., předseda České asociace preventivní kardiologie České kardiologické společnosti.

Foto: pixabay a archiv